Nad inverzí
Jako každý, kterému ještě nezaschl inkoust na pilotním průkazu se potřebuji pravidelně zdokonalovat řízení a proto jsem jednoho podzimního sobotního dne čekal, zda se rozplyne raní mlha. V odpoledních hodinách se začalo objevovat slunce a tak jsem vyrazil na Točnou, kde již ostatní nedočkavci tlačili letadla z hangáru. Žádné plachtařské počasí, dohlednost jen pár kilometrů, bezvětří ale pro výcvik a kondiční polétání to stačí. Na mě vyšla bílá L-23 5232, které za pár dní končí pro letošek pojištění, až chvíli před západem slunce, tak jsem si vzal foťák v očekávání zajímavých pohledů.
Vlekaři jsem ukázal, že chci až na strop, což je nad Točnou jen 1200 m nad mořem a letělo se. Start směrem na východ byl celkem běžný, ale po otočení proti slunci nebylo skoro nic vidět. Po dostoupání do 1000m se před námi začal objevovat horizont inverzní hladiny.
Jak jsem se tak kochal tou nádherou, ani jsem nevšiml, že na výškoměru je již 1200m a vlekař mi máváním křídel signalizuje vypnutí, až vysunutí podvozku vlečné mě přimělo k odpojení vlečného lana.
Vlečná mizí v bílém mlíku, kde se jen leskne hladina Vltavy, zatahuji podvozek, snižuji rychlost na 70 a vychutnávám si pomalé klesání bez jediného ťuknutí termiky.
Směrem na východ je celkem dobře vidět na zem.
Na severozápadě lze rozeznat soutok Berounky s Vltavou a vpravo dole hangáry letiště.
Poslední pohled na slunce.
..... a již se nořím do oparu.
Po přistání si při čekání až odtáhnou L-13, co sedla těsně přede mnou, mohu v klidu vychutnat povedený 21 minut trvající let.
Petrs
