L I P E N E C K Ý    O B R   2009.

Letos jsem měl také službu u vysilačů a tak jsem měl opět příležitost si to všechno prohlédnout zblízka a taky se pilotů zeptat na podrobnosti. Původně bylo přihlášeno 77 pilotů, asi tak 15 se neregistrovalo, ale objevilo se hodně dalších. Takže účast ( registraci ) odhaduji  v sobotu tak na 70, v neděli 60 pilotů. V sobotu foukal čerstvý a nárazový vítr, takže si dost pilotů netrouflo odstartovat, v neděli vítr polevil a tak i když se dostavilo pilotů míň, opravdu odstartovalo jich víc než v sobotu. Startovali  ti nejobrovitější obři ( 1 : 1,2 ), tryskáči, dopravní  letadla, vrtulníky  i hromada deproňáků  I.WW bojujících o valašskou pálenici. Začnu rádii. Asi 75 % registrovaných mělo 2,4 GHz, nejvíc byly zastoupeny Futaba s FASST, Duplexů 12, dále Extreme Power ( Tomáš ) a IFS Graupner ( myslím jen 1 ks v MX-16 ), ASSAN žádný. Zbývající 35 MHz, na 40 jen pár. Pokud jde o výrobce, nejvíc  Futaba ( hodně FX-40). V obou dnech se nevyskytly žádné problémy, na žádném pásmu, pásma byla skenována. Žádné problémy s rádii.   

K modelům – všechno možné. Největší potvora byl Bristol 7m z 1. Světové, 7 válec 800 kubíků, váhu radši neřeknu. Zpracování dokonalé, až na prázdný kokpit let zcela realistický. Můj názor ale je, že při současném postavení obřích modelů ( rozjednáno vše, ukončeno nejspíš nic ) je takový model  taháním tygra ( příslušných orgánů ) za ocas. Že to jde v La Ferté je sice pravda, ale u nás v atmosféře neustálého utahování šroubů nevím … P. Sládek přivezl kromě tohoto taky v trochu menším provedení  Japonce z 2. světové a 2 plošnou Avii 122. Ta byla asi nejhezčí a byla oceněna už ve Francii. Tryskáče jsem viděl 3  Aermacchi Zdeňka Hůlky v barvách Frecce Tricolori, americký prototyp Northrop R. Suka a starší 2 trupý  Fokker J. Horáka ( kdysi tu létal jako tandemový 2 motorák s pístovými motory).

Všechny letěly dobře, jen R. Suk s Northropem při druhém přistání vylomil podvozek. Holt model s  maximálkou 400 km nesedá nejlíp na trávě, originál taky ne. U Zdeňkova modelu mě fascinovala strojovna s elektronikou – powerboxy, řídicí jednotky turbiny a pneumatického podvozku a bůhvíco ještě.

Tryskáče byly řízeny na 2,4 GHz, autoři asi vědí proč. V Beaveru M. Hladíka byla turbovrtulová jednotka, lítalo to hezky, ale pilot to ještě neměl natrénované.

Vícemotorové – 2 Turbolety – velký na spalováky p. J. Adámka a menší elektro p. Rašky ml. – ten letěl krásně, mockrát, výborný pilot, lehký model s klasickou stavbou. Ten větší mého jmenovce se bohužel do vzduchu neodvážil.

 Dakota DC3 p. Vaňka – Elektro, dokonalý let, jen ten rámus někomu možná chyběl.  Nejmotorovější model byl bombarďák Kalinin p. Tinky - 7 motorů Speed 600, 3 piloti, navigátor a 9 (!) palubních střelců s kulomety. Měřítkem skoro 1:20 nebyl příliš z dálky nápadný – originál rozpětí 53 m, model něco přes 3 m. V Janko měl obojživelný Boeing 2 motorák, známý ze soutěží hydroplánů. Akrobatů bylo několik- mě zaujali p. Jarolímek mladší  a pan Hrachovec – pilotáž skvělá, ale já radši vidím modely lítat, ne viset za vrtuli.

Větroňů moc nebylo- největší 1:2  Luňák, ve stejném měřítku Hols der Teufel původně J. Stejskala, Blaník p. Koláře, 5m Vážka Vlasty Žateckého 1:2, Fouga Petra Stejskala a Ka – 1 Tomáše Fialy 1.2,5 – je už popsaná na našich stránkách.

 Vlečných bylo několik, vlekaři vlekali spolehlivě. Bohužel hodinový let v termice by program zdržoval, tak větroně poněkud zanikaly. Taky pár stihaček z 1. Války a Duperdussin ještě předválečný. Ty předvedly skupinový let, bohužel se srážkou – to byla jediná havárie. Úspěch měl boj o pálenici stihaček z 1. Světové a z Depronu, s pyrotechnikou, hudbou  a komentářem znějícím jak od Bolka Polívky, v provedení pilotů Výzkumného ústavu Valašského letectva.

Pár modelů jsem přeskočil – jsou známé z dřívějších ročníků – Zlín 50 1:2 a Challenger Zd. Hůlky, Challenger T. Dvořáka atd. Organizaci zajišťoval MK Lipence ( asi 70 pořadatelů ) pod pevným vedením náčelníka  klubu a HVP  M. Hladíka. Ten se inspiroval organizací z La Ferté a tak měli všichni zúčastnění trika v různých barvách a pásky na zápěstí, které opravňovaly ke vstupu do různých zón ( depo modelů, pobyt a občerstvení pro piloty, příprava modelů, letová plocha ), Zóny byly odděleny přenosnými kovovými ploty, ochranná síť u letové plochy  byla zvýšena  na 4 m. Tyhle věci daly dost práce a asi i šly někomu na nervy, ale zabránily průšvihům a konfliktům – lezení diváků mezi modely atd. Svoje označení měli i zástupci tisku, ostatní vážné zájemce mohl třeba depem provést pořadatel. V hojném počtu byli zastoupeni stánkaři – od zmrzliny po modelářský materiál. Já se napakoval asi 5 kily nebroušené balzy. Takže – zaplať Pán Bůh, že to skončilo dobře a napřesrok snad taky. Na stránkách L. Kolmana jsou 3 videa od TomaseRC.         Adam