Od modelů za knypl

Asi se dá konstatovat, že věci asi mají nějakou posloupnost, i když slogan „Včera modelář, dnes letec Svazarmu, zítra obránce vlasti“ už neplatí. V uplynulém půlroce jsem se vymanil z pracovního procesu a spokojeně si ten čas prolétal a protoulal po kopcích Českého Krasu a modelářských letištích. S modely jsem si zalétal dosyta a začal opět šilhat po staré touze velkého létání. Rozhodování bylo delší, ale měl jsem dva taviče, Vítek, vlekař modelář, náčelník LMK Strašecí to spískal a moje drahá polovička Jana to završila.

Dál už nastal jen výběr: PPL (to je třeba Zlín nebo Cessna) nebo Ultralight? Nakonec jsem vsadil na cit.. Můj pan Instruktor mi seděl na první pokec a až v kokpitu jsem se od něj dozvěděl, že létal MiG-15 a 17 a po roce 68 byl rád za Čmeláka.

Větroně jsem vzdal hned na začátku, z důvodů organizačních a časových. Zatímco ULL výcvik se dá odlétat řádově za týdny, PPL za pár měsíců, tak odlétat si v mém okolí plachtařský výcvik je v post Svazarmovských organizacích otázka několika roků. Nicméně GLD bych si jednou rád odlétal.

PPL by bylo určitě také fajn, ale odlétat ho dnes na Zlínu na pro mne rozumně dosažitelném letišti je pro mne nedosažitelné. A na Cessnu se mi nechtělo.

Dost keců, teď k tomu, jak to vypadá, když modelář sedne za knypl. Stručně řečeno nic moc. První 2 hodiny se zdá, že všechno jde jak po kolejích, ale pak se začne lámat chléb. Letět někam skoro rovně v 1000ft nad zemí je sranda. Mám zatím houby nalétáno, 11h není nic moc, ale na okruzích moc hodin člověk nenatočí.

Létám ULL na Eurostaru se 100hp Rotaxem. Ve dvou leze nahoru 6m/s jak opice.

A teď už z pohledu modeláře, a budu i citovat reakce mého instruktora. Začnu od lehčích věcí:

1. Knyply
U vysílačky nemáme zpětnou vazbu na to, co se s modelem vlastně děje. U éra je to jinak, žádný střed není. Vysuneš klapky a výškovka ztěžkne. Ale na to se dá rychle zvyknout.

Vezmi za to, nebo si to vyvaž. Ruce na to máš. Ty mě prijdeš, jako bys neobědval

2. Reakční dráhy
U modelu je dráha knyplu malá, v éru musíš kmitat. Než jsem na tohle přišel trvalo o trochu déle než bod 1. Ale tyhle dva body se srovnají rychle.

Ty se s tím čudláš, tohle nejsou ty Vaše Futaba knoflíky

3. Kázeň
Nepoletuje se jen tak, v okruhu první zatáčka je v 1500ft rychlost 120km/h. Nic víc nic míň. A 120 je jen jednou 120, instruktora neukecám na 110 nebo 130. Po třetí zatáčce budeš mít 120 a 1900´ft a budeš 90st na dráhu. Přes to vlak nejede. Stejně jako před startem se stojí kolmo na dráhu v pravém úhlu, aby mě kolega, co jde na přistání viděl. Z dráhy se maže ven, co to jde, nejsem sám. To, že dráha není parkoviště by jsme se měli naučit i na našich akcích.

Málo pracuješ, moc se kocháš. Kouknu přístroje a ven, přístroje a ven, a dokola, já na tebe koukám.

S kocháním jsem měl problém. Vlastně mám a proto chci létat.

Nespi mi tu, máš ještě benzín? (jak to můžu vědět, když mi na palivoměru instruktor drži ruku), kde je ten na okruhu před tebou, co teď (klapky), ale to už bych ti řikat neměl, já tu nejsem......ještě jednou... jedem.


4. Nohy
Jasně, pro modeláře průser. Kámen úrazu. Za celý můj modelářský život jsem měl nohy jen na stání a chození po place. Co se týká nohou, tak mi Instruktor doporučil na nějakou dobu vysadit R/C. Na rádio nesmím ani sáhnout. Na zemi to tak nějak jde, ale ve vzduchu je to horší a o startu-přistání s bočákem se zmíním:

Po startu: Teď se podívej, kde máš osu dráhy. Máš sebou pravou nohu?

Přistání: Kam směřuje pytel? Tak jo, proč sis nenadletěl? Co dělá noha? Máš ji sebou? Teď to budeš zase honit (a honim to křidélkama)


5. Pumpování do knyplu
O tom mi říkal Tomáš, že je to modelářský pazvyk. Mě se to povedlo jen jednou, pan Instruktor vyvalil oči a řekl:

Co to je?

Zjevně jsem ho vyděsil a od té doby jsem to už nezkusil.


Dál už jen volně.

Výcvik se naprosto nedá porovnat s tím, že mi někdo na chvíli půjčí knypl při vyhlídkovém letu. Když se mi to v Krnově poštěstilo ve Vivatu s A. Bordovským poprvé, tak jsem si říkal, že na tom létání moc záhad není. Teď to vidím naprosto jinak. Můj pan Instruktor má čtyřstupňovou škálu hodnocení: mlčení, asi tak nějak, šlo to, výborně. To výborně jsem slyšel 2x.

Velké, i když ULL létání znamená i dril a učení, úkony, komunikaci v rádiu. Vzhledem k tomu, že na létání okruhů dojíždím co nejčastěji, tak i vzhledem ke stylu tohoto léta už automaticky hlásím „Rudolf Jedna Jedna na dráhu a start” nebo “Rudolf Jedna Jedna po větru“.

Podle manželky jsem prý v noci blábolil něco o nějakém Rudolfovi Jedna Jedna, co má jít na scénu.

Když by se mi někdo zeptal, co mě baví nejvíc, tak bych odpověď neměl, výcvik si hodně užívám, i když po příjezdu z letiště jdu do sprchy. Třešnička na dortu se ale konala, když jsem dorazil na letiště a pan Instruktor se zeptal, kam chci letět. Blábolil jsem něco o Viby, on mě přerušil a řekl „Co takhle Slaný-Panenský Týnec-Žatec Macerka-Teplice-Ústí-Slaný, všude přistaneš?“ Beru si mapu támhle v regálu a kreslíme úhly, tím německým úhloměrem z roku 44, který naše armáda používala ještě dlouho po válce a učím se psát srovnávací navigaci. Bylo to super, až na moje stažené půlky v Ústí. Po startu mě turbulence od kopců pěkně namlátila, měl jsem co dělat držet stoupání a najednou slyším:

Podívej se, jak blízko jsi toho továrního komína, co nohy?

To, že se Instruktor najednou stal nevyzpytatelným a vždycky, když se kochám mi vypne motor a chce po mě výběr nouzové plochy, což je v našich podmínkách věc těžce nedostatková (nesmí tam být dráty, řepka by zničila éro a asi i nás oba a ještě být proti větru), no prý vždycky sedím nějak divně.

Takže to nahoře berte jako mojí omluvenku, že se poslední dobou nevyskytuju na Viby a našich svazích, polepším se časem. A těm, co by to také chtěli zkusit – neváhejte. Podle mého Instruktora je modelařina jednoznačně velké plus.

Letu Zdar,

David