SWIFT S-1

To, že Vašek Vojtíšků je výborný pilot a profesionální stavitel  F3X brousků ví asi každý zájemce o tyto kategorie, ale polomakety větroňů? Ale je to tak a je na světě Swift, hezký to drobeček z  dílny  jeho kamaráda Jardy Dufka o rozpětí 5,5m a vzletové hmotnosti v mém případě 14,5 kg.

 Když jsem uviděl prototyp tohoto modelu na letišti Raná na podzimních aerovlecích, řekl jsem si, že to bude po čtyřmetrovém Spatzu moje další „éro“. A podařilo se. Brzy jsem se stal šťastným majitelem stavebnice Swifta výrobního čísla 3.  Přes zimu jsem ho dokončil, jednalo se především jen o zástavbu elektrovybavení.   První zálet byl o velikonocích za mírného jihovýchodního větru na nevýrazném svahu u Málkova blízko Koněprus. Čtrnáctikilový model mi nebojácně odhodil kamarád  Franta Pop, kupodivu stačilo model jen položit do protivětru a ono to letělo a velice dobře!

Ovšem k důkladnému prověření letových vlastností modelu došlo až v sobotu 9.4.2010 na Rané při soustředění LMK ČSA.

Foukal SSZ 8-10m/s, tedy hodně zprava na cvičnou loučku pod Malou boulí. Byla silně zavířená a odstartovat z ní jak bylo mým původním záměrem tedy nešlo, vydrápal jsem se proto obětavě se Swiftem až nahoru na vrchol Malé boule (už je povolena pro létání), ale zde byl zase problém s odhozem. Nenašel jsem  dostatečně dlouhé místo pro rozběh a dále zde bylo riziko zachycení o stromy těsně pod vrcholem. A tak jsem nakonec sestoupil do osvědčeného sedla, kde řádila parta terezínských gumoletců. Ti mi ochotně uvolnili místo k rozjezdu pro vzlet ze země.

Swift se po uvolnění začal proti větru ze svahu pomaličku po hlavním kole rozjíždět, opakovaně se lehce dotknul země konci křídla a asi po 15m byl najednou bezpečně ve vzduchu za potlesku klubových kolegů. Několik opatrných průletů k seznámení s letovými vlastnostmi, pak řada výkrutů, loopingů, souvrat a dlouhé lety na zádech. Nejlépe ale vynikne na rychlosti v ostrých zatáčkách blízko svahu, kdy je slyšet jeho aerodynamický svist a vyniká jeho velikost, v rychlosti pak směle konkuruje svahovým speciálům, jak jsem si také ověřil v souběžném letu s rozjetou F3F Furií.

Po dvou hodinách jsem přistával. Vzhledem k rozměrům modelu, jeho hmotnosti a velké klouzavosti by nebylo rozumné přistávat hned napoprvé na svahu, proto jsem raději sešel pod kopec a velkým okruhem přistál bezpečně na okraji pole blízko auta, také proto, abych se nemusel s tímto drobečkem daleko vláčet.

A co bych řekl nakonec? Že mám z tohoto letadélka velkou radost, létá Jardo opravdu skvěle. Ale určitě to není éro na každodenní létání, tedy pokud nechcete příliš hubnout, je to trochu makačka jednak ho sestavit a hlavně ho vynést někam na pořádný kopec. No a těším se s ním na první aerovleky, které zřejmě budou na našem letišti Viby u Vinařic a to bude zase o něčem jiném.

Jirka.  

 

 

WebZdarma.cz